Hanča – 29.3.2017

V pět hodin ráno mě probouzí Pájův budík, vstávám a vařím nám na snídani pohankovou krupici s ovocem (bez cukru), snídám mlčky a Pája vypadá, že si tuhle týdenní výzvu velice užívá. Po snídani se jdu osprchovat. Když už jsem ze sprchy venku a zabalená do osušky, uvědomím si, že jsem opět zapomněla na otužování… takže zpátky. Při venčení psa se snažím vyhnout všem sousedům, abych nikoho nemusela zdravit a možná i díky časné hodině se mi to daří. Potom si dávám jedno prkno, dvě sady lehsedů, pár kliků a protahování. Tak nějak jsem si myslela, že po skoro měsíci borce už budu úplný Rambo, ale asi budu potřebovat ještě další měsíc, páč zatím pořád zvládám nejvíc deset kliků najednou (no dobře, jednou se mi povedlo i jedenáct). Následuje půlhodina s ČT24, opět pár kliků, série lehsedů a o půl osmé si jdu na chvíli lehnout, než se vzbudí Maruška.

Jsem zvědavá, jak bude reagovat na moje mlčení a moc od toho neočekávám, ale ukazuje se, že jí to vůbec nevadí, spíše naopak – způsobně se nechává nakrmit, vůbec neprotestuje u přebalování a nepere se se mnou, když ji oblékám na ven. Ale to jsem trochu předběhla, než vyrazíme na procházku, tak ještě stíhám uklidit kuchyň po snídaních a hromadu suchého prádla (mezitím teda Mařenka vyhazuje všechna moje trika ze šuplíku – těch čtyřicet minut domácích prací je prostě zoufale mále :-D), jedno prkno, lehsedy a kliky. Při cestě na hřiště potkávám sousedky a musím pozdravit, už tak jsem určitě ta divná, co furt běhá po schodech, takže končí můj pokus do týdenní výzvy. Když se Maruška dostatečně vyřádí na skluzavce a houpačkách a dotrénuje krasojezdectví na takovém tom houpacím zvířeti na pružině (myslím, že ostatní děti na tom při houpání sedí, ale to je pro Marušku málo adrenalin, takže si na sedátko stoupá, a když si myslí, že nedávám pozor, tak se i přestává držet rukama), přesouváme se na pískoviště. Z pískoviště není kam spadnout, takže si můžu vytáhnout knížku a asi deset minut si téměř nerušeně číst. Pak se vracíme na houpačky a skluzavku, honíme nějaké brouky, studujeme omítku u sousedního domu a zvládáme dojít i do obchodu a potom už domů na oběd.

Po obědě Marušce čtu kousek Střetu králů a ta do pěti minut usíná. Takže další kolo kliků, lehsedů, doběhnout schody do prvních tří set, pak IT crowd bez titulků (nechci na rodičovské úplně zapomenout anglicky a nějaké to clicking a double clicking by se mi jako testerovi mohlo ještě hodit), posbírat další kupu prádla v sušárně a uklidit ji. Mezitím se opět budí Mařenka a je čas chystat se na bazén. Jezdíme do sousedního města, tak v autě dávám do přehrávače fiXí Mixle v piksle a společně s Márdim spouštím: Skákal pes,… Při „plavání“ k tomu přidávám ještě nějaké to Kolo, kolo mlýnský a s cestou zpět to určitě dává minimálně půl hodinu zpěvu.

Doma Maruška vypadá, že by mě chvíli nemusela potřebovat, tak si dávám pětadvacet minut s Poem. Dnešní oběd Marušce moc nejel a ani na svačinu toho zrovna moc nesnědla, takže ohřívám sice kupované, ale osvědčené milánské těstoviny a zatímco Maruška krmí střídavě sebe a ledního medvěda (střídavě lžičkou a rukou), dělám další kliky a připravuju zeleninu k večeři pro sebe a Páju, který se před chvílí vrátil z práce. Po večeři ještě jedu do Tesca na větší nákup, který bych s Maruškou asi nezvládla. Když se vrátím domů, vytahuju kytaru a dvacet minut otravuju okolí svou hrou. Na posledních deset minut z bodované půlhodinky se už bez kytary přesouvám s Maruškou do postele se svým ukolébavkovým repertoárem. V půlce třetí ukolébavky Maruška utíká z postele za tatínkem, ale nenechávám se rozhodit a zpívám dál. Když po všech ukolébavkách, pár útěcích z postele, úryvku ze Střetu králů a prohlížení obrázkové knížky Mařenka konečně usíná, přesouvám se do kuchyně vařit jídlo na zítra. Přitom se mi daří parádní zkrat, kdy se s nožem v ruce snažím podrbat na krku. Fakt blbý nápad, ale vyvázla jsem jen s lehkým říznutím na bradě a kupodivu se to obešlo i bez sprostých slov.

A pak už jen uklidit kuchyň, vyvenčit psa, doběhnout schody do šesti set, prkno, lehsedy, kliky, vyplnit daňové přiznání a dilema, jestli mám ještě sílu na druhý seriál a psaní borcova dne. Vyhrává postel, ve které si dávám ještě čistý relax s Poem (OK, tohle zní hodně divně :-D, prostě pětadvacet minut PC hry). Nakonec přemýšlím, jestli si sbírání odpadků na hřišti dneska uznám jako dobrý skutek – bylo jich docela dost, takže jo.

Sečteno, podtrženo – 665 bodů

 

1 komentář: „Hanča – 29.3.2017

Napsat komentář